Menu
Jsem složitá osobnost. Mám v sobě mnoho úhlů pohledu na věc, včetně toho vrtulníkového. Kdysi jsem někde četla, že když potřebuješ pochopit svůj problém, vylez na stůl a podívej se na něj z jiného úhlu. O to se snažím u svých i jiných problémů. Často jdu pod jeho slupku, i když vím, že to neskutečně bolí. Z lidského hlediska mohu reagovat tak či onak, díky své povaze a životním zkušenostem. Duše mi však nedovolí vidět věci takhle jednoduše, a někoho třeba za něco odsoudit a zavrhnout. Jako člověk mám poměrně jasné názory. Jako bytost jsem daleko víc milující a všeobjímající. Může se tak stát, že Ti, kdo mě znají, zjistí, že mě asi úplně neznají. A ti, co mě neznají, a chtěli by mě poznat, možná zjistí, že mě už dávno znají… No nic, možná jsem se pokusila o kosmický humor (Kryon) 🙂
Může se stát, že každá kniha bude pro vás jiná. Některá se může líbit, jiná ne. Nejsem autor, který píše přes nějakou svoji osobní šablonu, aby ho čtenář poznal a vyhledával a stal se na něm případně závislý. Jednoduchost můžete nalézt snad jen u psaní pro malé děti. Pak už bude jen hůř a hůř 🙂 A komu se bude má složitost a psaní líbit, pak už bude jen líp a líp 🙂 Protože si budeme rozumět 🙂
První recenze:
„A ke knížce? Tyjo, stáhla jsem si náhled knihy a musím říct že mě jako mámě dvou dětí malém vyhrkly slzy už jen z těch 3 příběhů…předčítala jsem to i přítelovi a i jemu se líbí, takže určitě máte zaručený kup ode mě. Dál se chci zeptat, napadlo mě… budeme se stěhovat do Nového Města nad Metují a ráda bych tam někdy dělala takové Montessori a Smyslné hrátky pro děti a ty knížky by měli třeba také úspěch, tak určitě bych plánovala si pár kusů pak třeba v září nebo v říjnu odkoupit a mít tam i prodej těchto knížek i té dřevěné, jak jste psala, a nebo pokud by šla nějaká spolupráce navrhnuta Vámi, byla bych ráda 🙂
Moc děkuji Koudelková“
Ilustrátorka: Veronika Kočí Spanilá
V knize nenajdete pohádky…
V knize najdete povídání o obyčejných věcech, pocitech a myšlenkách tak, jak je každému z nás od narození přináší život. Obyčejný život skrytý za okny domů a bytů, za okny našich domovů. Obyčejný život, který do světa našich dětí vstupuje skrze kostky, autíčka, balónky… až po vnímání barev, pečení buchty s babičkou, nemoc či vstup na střední školu…
K jednotlivým povídáním (které spolu nesouvisí) je přiřazen poměrně velký věkový rozptyl. Sami pochopíte, že kniha není určena pro vyhraněný věk. S knihou dítě může růst a vnímat další a další polohy z povídání o všedním životě. Kniha je pro rodinu s dětmi jako takovou.
Za příběhy jsou vloženy otázky na rozvoj paměti, myšlení a řeči… Můžete a nemusíte použít.
Přeji klidné a příjemné čtecí chvilky s dětmi, kterou mohou probudit další obrazotvornost, další pocity a otázky dětí.
Přeji pohodu při čtení všem dětem, které tolerují, že kniha je pro malé i větší děti. Snad jim kniha za jejich toleranci přinese odpovědi na některé niterné otázky, a třeba i pomůže najít cestu k sourozencům.
Pocity, myšlenky, doteky … tvoří životní pouto, které je dobré v srdci rodiny hýčkat a starat se o něj jako o vzácný oheň, který rodině dává teplo a lásku.
Knížka je určena nejmenším dětem. Je to kombinace dětské poezie spojené s aktivním pohybem těla. Uvnitř najdete kromě písmenek také fotodokumentaci pohybů k jednotlivým řádkům básniček včetně popisu a doprovodné ilustrace, které většinou dítě může použít jako omalovánky.
Pro tvorbu knihy mě inspirovala vnoučata, tak ji věnuji právě jim a všem malým dětem.
je knížka pohádek o pavoučkovi, kterému na zádech místo křížku příroda vykreslila malé srdíčko. V jeho příbězích prokvétá skutečnost do pohádky a pohádka zpět do skutečného světa a dovoluje nám dospělým nahlédnout do dětské říše fantazie a spolu s dětmi hledat hranice obou světů. A jestliže se nám podaří těmito pohádkami vstoupit do dětské dušičky, stanou se něčím víc, než jen pohádkami a změní se ve střípky štěstí.
I pro nás.
–
Tato kniha skrze pohádky může pomoci malému čtenáři a skrze něj i maminkám. Je to již dlouho, ale v době vydání knihy ke mně přišla informace, že se tato kniha stala součástí povinné četby v jedné základní škole… Na první vydanou knihu je to pro mně velká čest.
Básničky pro děti, při kterých se i samy pohybují.
(Doplněné fotografiemi dětí v pohybu dle textu.)
Ukázka:
Na hlavě mám vlásek,
tady zase pásek.
Na nohou mám botičky,
na ramenou ručičky
Ve předu mám bříško,
na něm hezké tričko.
Kalhoty mám na nohách,
na krku mám hlavu, ách!
Pohyb k básničce:
rukama sahat na vlasy
ruce dát do pasu
do předklonu k botám
prstama ukázat ramena, ve stoje točit rukama
dát ruce na břicho
zatahat si za okraj trika
plácat do stehen
ukázat na krk, hlavu,
ách = zvednout narovnané ruce nad hlavu
Marlin
V této knize se pokouším o písmenkovou trojčlenku, ve které si sám čtenář vyhodnotí přímou a nepřímou úměru v souvislosti s minulostí, současností a možná i nějakou nadčasovostí, která je skryta v různých úhlech pohledu na věc.
Text je rozdělen třemi barvami:
Modrá pro současnost
Černá pro minulost (minulý život)
Zelená pro skryté jádro věci, řešení a uzdravení…
Čtenář se zde stává aktivním pozorovatelem velmi krátkých příběhů/situací a může/nemusí hledat nějakou souvislost s dalšími příběhy/situacemi odjinud (nebo toho samého člověka?). Tři příběhy v jednom. Podobnost se šamponem z drogérie je čistě náhodná 😊
Výsledek přečteného bude pro každého čtenáře jiný. A tak to má být. Všichni jsme jedineční, výjimeční a originální. Nikdo z nás není s nikým stejný. Možná všichni usilujeme o jakousi dokonalost. Jenže i ta pro každého z nás znamená něco jiného. Možná ta pravá dokonalost je právě v té naší úžasné nedokonalosti, jinosti, chcete-li.
Možná náš život je jen o sbírání zkušeností, učení se zpracovat emoce. Možná se máme naučit vnímat věci, myšlenky, chování, čas, víru a nevíru… jen z různých povahových, vztahových a životních skládaček.
Základem krátkých situací je emoce/pocit, který v dalších dvou příbězích může mít opačnou, nebo podobnou hodnotu. Zúčastnění lidé mohou a nemusí být stejní. Hlavní „hrdina“ příběhu je vždy stejný, ale v různých rolích: žena, muž, dítě, dospělý, starý, mladý, silný, nemocný atd…
Je chyba, když nezvládnu nějakou změnu ve svém chování či pohledu na situaci? Z vrtulníkového pohledu to není chyba. Ale v obyčejných lidských vztazích se nezvládnutí změny může stát kamenem úrazu pro nás, pro naše okolí… A pak… když nedokážeme udělat změnu pro lepší soužití, pro lásku, pro toleranci a pokoru… Pak může nastat změna zvenčí, změna mimo nás, protože tu změnu udělá někdo vedle nás… a my s tím pak těžko můžeme něco dělat. A nakonec to ovlivní i nás. Ale třeba jinak, než mohla situace dopadnout tím, kdybychom se dokázali změnit sami.
Změna často bolí. Ale bez bolesti není vývoj… Zatím to tak je.
Ale nic není tak tragické, jak to vypadá. V budoucnosti nás čeká úsměv nad tím vším.
Web používá pouze cookies nezbytné pro správné fungování webu, u nichž není potřeba souhlasu uživatele