Úvahy Poradna Bytí

(nadpis vypadá jako umyvadlo s kapající vodou… možná proto, že má symbolicky uvádět do toku neustálých informačních proměn… i v očistě psychologické)

Vzhledem k tomu, že jsem byla životem požehnána několika vážnými a hluboce bolavými situacemi, využívám vlastní zkušenosti k rozbití mýtů staré psychologie a spolu s ostatními vědomými možná tvořím základy nové psychologii.

Necítím se být však žádným učitelem, vědcem, psychologem, či jakýmkoli vůdcem jakéhokoliv směru. Prosím, vnímejte má slova jako slova žáka života (možná i toho věčného).

Zde tedy najdete slova žáka žákům…

A přestože jsem si vědoma toho, že slova jsou plochá… možná v nich někdo ucítí mou jiskru lásky a vědomí, a tak slova, která potřebuje k sobě přitáhnout, z napsaného prozářeně vstoupí do srdce a pomohou léčit to, co zrovna řeší, na co myslí a cítí… To je mé jediné přání a cíl, aby někdy někomu má slova pomohla. Protože… možná… nejsou jenom má…

S úctou a pokorou

Věra Hladká

Zrcadlení

Desítky let nás učí, že se nám nic neděje náhodou, že to, jak se k nám druhý člověk chová, zrcadlí naše nezvládnuté problémy.

Co to v nás za náš život vytvořilo?

Pocity viny

Vztahovačnost

Strach

Pojďme to rozklíčovat.

Jako vždycky, na každém šprochu je pravdy trochu. Tak i zde se skrývá pravda. A to ta, že se nic neděje náhodou. Na úrovni duší jsme se kamarádsky dohodli, do jaké rodiny se narodíme, co za problémy se pokusíme řešit, jakou rodinu(y) sami založíme… Byli a jsme si ve svých rodinách a kruzích známých vzájemně anděly, vzájemně se máme od sebe co učit.

Znamená to však, že to, jak se chová jiný člověk vedle mě, mi má něco říct?

To souvisí s mými emocemi. Pokud moje emoce uvnitř či vně při projevu druhého člověka bublají, pak ano, mám co v sobě řešit.

Vždy se ptám sám sebe: chceš jeho chování? Potřebuješ se na něm něčemu ještě učit? Ne? Tak to není Tvoje věc, je to jeho věc. Konečně! Dovolím si osvobození od emocí svého blízkého člověka. Už jsem se zbavil/a vztahovačnosti, sebelítosti, pocitů viny, strachu říct svůj názor. Jsem svobodný člověk.

Avšak já svého blízkého člověka miluji. Snažím se tedy snášet jeho chování v klidu, ale již mu dávám hranice. Nejsem fackovací panák. V žádném ohledu. Ani v tom fyzickém, ani v tom psychickém. Výčitky kvůli maličkostem? Stávám se hromosvodem nenálad? Mám opravdu vše v sobě zpracované? Pak to opravdu není můj problém. Ale chci v tom být?

Ano, miluji.

Ustupuji, toleruji a zachovávám si své zdravé já. Často si to omlouvám, že tohle chování vyplývá kvůli jeho problémům v práci, zdraví, ročnímu období, zhoršené světové politice, stárnutí… Vždycky se najde důvod, jak partnera/příbuzného v sobě omluvit.

Někdy takto lze společně dožít život. Beze změny. Bez ztráty květinky z obecného pozlátka, jaký jsme skvělý pár, skvělé dítě, rodič… Pod pokličku vztahu/domácnosti nikdo nevidí, že? Za výrazným inteligentním a vtipným člověkem je v rodině někdy skryt člověk depresivní, lenivý, kritický, zapšklý. Za pracovitým a aktivním člověkem je v rodině někdy skryt diktátor. Za milým a úslužným člověkem může být v rodině skrytý despota, tyran a manipulátor.

Někdy přijdou do společného života tak vážné překážky, které nelze přehlížet. Jako jakž takž zdravý jedinec nemohu tato varování již přežít ve zdraví.

Lhaní, nevěra (emoční, faktická), drogy, porno, alkoholismus, hraní počítačových her a sledování televize dlouho po půl noci, kontrolní telefony, chronicky neohlášené návštěvy… je úplně jedno, o jakou závislost se jedná, protože závislost může vzniknout na čemkoliv. Kombinace několika z nich je už pak k neunesení.

Existují hranice, které už nemůže skrývat ani moje láska, tolerance, trpělivost.

Existují hranice, které si staví v sobě každý z nás, a když je zradím, nemohu dál se sebou být. Zadupávám svoje já pod jhem svého milovaného. Vzniká nový druh závislosti, tentokrát moje závislost na tom, co mi ten druhý ještě dovolí, co už ne. Manipulátor tak získá moc a diktuje si ve vztahu vědomě i nevědomě nesmysly, které rvou srdce na kusy. Manipulátor, když mu přestanou stačit pozitivní reakce, potřebuje jakékoliv emotivní reakce, protože živí jeho ego. Ale časem po všech dotecích, lásce, slibech, slzách, hádkách… všechno je už málo. Najednou zjišťujete, že tento nenormální vztah už nemůžete žít.

A není to chyba člověka, který má z toho rozbité srdce. Je to chyba člověka, který to srdce rozbil. Je to chyba člověka, který pije, je nevěrný, bere drogy, je závislý na pornu, televizi, hrách, nechce tolerovat Vaše soukromí, čas a energii, lže, krade… A že Vás současná psychologie vinila, že Vám ten člověk jen něco zrcadlí, že za rozpad vztahu můžete přece oba, že jste zřejmě ještě něco nepochopil/a?!? Tak to je velký bludný omyl této psychologie, které již naštěstí odzvonilo.

Druhý člověk mi zrcadlí problémy, dokud mi naznačují nezpracované emoce ve mně.

Pokud na všem zamakám, a druhý člověk si toho ani nevšimne, tak asi není problém ve mně?

Zůstávám mu dál ochráncem, zajišťuji mu životní servis, a poskytuji mu „vědomé“ zrcadlo chování? Pak je vše v pořádku. Dokud toho nezneužije. Dokud s Vámi nechce manipulovat ještě víc… Dokud Vám nechce ublížit ještě víc…

Kolikrát ještě odpustím?

Možná donekonečna… Tak moc miluji…

Miluji…

Až tak, že už ani nevím, že takto láska přece vypadat nemá!

A když miluje jen jeden, může to zachránit vztah? Těžko…

Ale vždyť ani nevím, že mě ten druhý nemiluje…

Proč to nevidím?

Možná mi nakonec přece jen něco zrcadlí. Zrcadlí mi, že se mám málo rád/a. Miluji druhé víc než sebe. A to je proti smyslu života. Proto ze mě pomaloučku vyprchává radost, spokojenost, zdraví… Postupně, jako plíseň mi roky rozežírá a obaluje dny, že si člověk ani nevšimne počátku, příčiny, důvodu.

A pak… když s krvácejícím srdcem na dlani, stále s duší plnou lásky, učiním bolavé rozhodnutí… pak se začnou dít zázraky. Někdy ze dne na den zmizí zdravotní problémy. Ano, zřejmě přijdou i deprese, možná i finanční nebo jiné problémy… Ale vše je najednou nějak jinak uchopitelné a stravitelné. Protože jsem se zachránil/a z těžkých okovů manipulace.

Ne. Nenesu na tom vinu. Odmítám soudy staré psychologie. Každý si své vnitřní problémy může řešit včas a čistěji, než tím, že zraňuje a vysává své okolí. Karmické tresty? Možná. Když chci, můžu jít do regrese a pátrat. Když nechci, tak nesouhlasím se starými programy a smlouvami na úrovni duší. Mám právo vše uchopit po svém. Mám právo žít svůj život láskyplně, bez trestů a omezení. Ale nejde to bez tvrdé vnitřní práce, odpuštění sobě i jiným…

Miluji…

Možná jen náhodou toto slovo obsahuje lůj? Jako po loji se vezu na vlně lásky a nevnímám, že vlnka, na kterou jsem nasedl/a je součástí mnoha vlnek jedné vody, která má svá zákoutí, hloubky a významy. Láska je bezbřehá, člověkem stále neprobádaná do úhlů, ze kterých ji ve 3D ani není schopen uchopit. Kdybych tato slova psala na jiné úrovni (4D a výše), tak informace, které zde poskytuji, by tam byly zastaralé a neplatné. Ale z úhlu pohledu toho, co jsem prožila, a jakým způsobem se trápí mnoho současníků, jsem to musela napsat, jak jsem napsala. Věřím, že to mnohé osvobodí od nezdravých pocitů viny. Vinu si totiž připouští ten zdravější jedinec ve vztahu, ten citlivější člověk, který na sobě udělal víc práce než ten, který umí o sobě dobře mluvit, dobře se omluvit a vymluvit. Křehkost není slabost. Citlivost není zbabělost, ale přednost. Tito lidé mají blíž ke svému srdci…

Ženství v okovech, aneb konec hry na výkon

Pojďme se na své ženství podívat trochu jinak. Své přednosti, a možná i chyby známe, stejně tak známe stádo svých povinností a každodenních úkolů. Své úklidové rituály jsme většinou převzaly od mámy, a ještě vytunily svou vlastní invencí. Chceme být přece lepší matky, než naše mámy, že?

Teď položím štiplavou otázku:

CO TO ZNAMENÁ, BÝT DOBROU MÁMOU, ŽENOU?

Možná mi odpovíte:

Plní své povinnosti

Stará se o domácnost

Vychovává děti, učí se s nimi

Vaří, žehlí, nakupuje

Má ráda svého muže

Chodí do práce

Stará se o kytky, zahradu

Stará se o zvířata

Uklízí

Opravuje oblečení

Možná některá dělá více, některá méně.

Kdo z nás však doplní:

Umí se smát

Hraje si s dětmi

Je hodná, stále ve skvělé náladě

S každým si hodně povídá, nejvíc se svým mužem

Má své koníčky

Sportuje několikrát týdně

Ráda si čte

Miluje přírodu

A zřejmě již nikdo z nás nesdělí:

Voní po konvalinkách

Má nádherné oči

Její úsměv je pro mě nejhezčí dárek

Miluji její objetí

S ní je všechno nějak lepší

Nikdy mi nezapomene zpříjemnit den

Rád ji kupuji různé pozornosti

Ráda s ní sedím u kávy a povídáme si

Je prima, když nám večer čte pohádky

Má překrásné ruce ve svých sedmdesáti letech

Každá z nás jedeme na doraz. Telefon kámošce odkládáme o další den, týden… někdy měsíc a rok. Pokud si některá z nás dovolí pravidelný sport, tlačí se s ostatními aktivitami a úkoly v diáři jako čerstvě narozená štěňata, která neví, co se sebou. Hra na výkon pokračuje. Jo, ještě se k moderní ženě hodí mít nějaký čas pro sebe. OK. Deset minut s knihou v posteli a klíží se víčka. Nevadí, dám si sprchu s tím drahým sprcháčem a natřu si tělo bio balzámem (nezapomínám na obsah deodorantu do podpaží, jsou zde propojené uzliny s prsem, bacha na rakovinné látky). Konejším své ženské svědomí dalšími umělými mazlíky. Dražší kafíčko a svetr a kabelka. Změna účesu, novou barvu na něj. Lak na nehty. No a víc už snad není potřeba? Světe vidíš, jak mi to sluší, jak jsem IN?

Před deseti lety jsem měla chuť si zase namalovat obraz? To nevadí, to počká… Manžel si denně hraje počítačové hry a kouká na televizi… Já jen na vybrané pořady, a na hru mám čas jednou za… za rok? To nevadí… Přijdou sousedé posedět na zahradu, popovídáme, odpočinu si…

Máme své rituály, úklidové dny, požadavky své rodiny, každodennosti, které nás okrajují ze všech stran. Učíme se pod tlakem stresu být dál a dál usměvavé, pozorné, jsme víc a víc skvělé organizátorky, mámy, ženy… Jsme prostě úžasné!

Až do chvíle, kdy:

Přijde nemoc

Manžel je nevěrný

Dítě je na drogách

Doma je divná atmosféra ať dělám, co dělám

Přichází otazníky:

Co dělám špatně?

Proč?

Co s tím?

A nyní k odpovědím:

Vše, co začíná u druhých, a ne u mě, dělám špatně.

Vařím, co mají rádi oni, nebo co mám ráda já?

Jak dělíme svůj čas v rodině, když každý má na sebe čas a já ne?

Zavedla jsem pravidla? Sebrala jsem si tak poslední zbytek svého času? Jsou to moje pravidla. Mohu je změnit.

Jak získat víc času pro sebe?

Zrušit pravidlo pravidelného úklidového dne, nebo změnit jeho obsah. Například prach nemusím utírat každý týden. Sama vím, kde mohu povolit…

Nastavit střídání v úkolech v domácnosti. Žena nemusí dělat všechno.

Zjednodušit vaření. Nemusím dělat složitá jídla, která zaberou několik hodin. A pokud to chce někdo v rodině jinak, půl na půl ho zapojit. Stejně je nejzdravější syrová zelenina a ovoce, tak co.

Proměnit svůj syndrom uklízečky na platformu spokojené ženy. Jak na to?

Změnit pravidla domácnosti

V práci intuitivně upřednostňovat spěchající úkoly a nestresovat se nesplněnými. Jsem jenom člověk.

Mít se ráda

Jak se mít ráda?

Vařit to, co ráda jím, co žádá mé tělo – vnímat jeho signály, protože jsou různá období, kdy potřebuje to či ono. Zpravidla tělo nepožaduje 30 let vepřo-knedlo-zelo. Nedržet přiblblé diety. Plně si uvědomím, že jsem se chtěla do rodiny svých rodičů narodit, tedy mít i jejich genetické dispozice pro postavu. Jestli nemám pas, mám velká či malá prsa, křivé prsty na nohou, bradavici na tváři, řídké či kudrnaté vlasy… Všechno je povoleno a já si to tak vybrala. Cizí program uměle uznané krásy, který mi byl společností, ve které žiji, vložen do hlavy, není můj. Mám ráda své tělo takové, jaké ho mám a tečka. Nepotřebuji mít dlouhé pevné nehty, nepotřebuji mít hladkou kůži, nepotřebuji mít sexy výstřih, nepotřebuji mít rovné břicho ani hubená stehna. Jsem v pohodě, mé tělo je úžasné a slouží mi přesně tak, jak potřebuji. Mám ho ráda se všemi jeho dostatky i rádoby společenskými nedostatky.

Při únavě hledám příčinu:

Jsem spokojená ve vztahu, v rodině? Když ne, tak proč a co s tím?

Jsem zdravá? Jím dostatek vitamínů a prvků pro dané roční období?

Ztlumila jsem svoji výkonnost dle ročního období? Ne? Spatně. Někdy je méně více.

Věnuji dostatek času psychohygieně? Co to je? Prostě. Mám dostatek času sama pro sebe? Nejen na pleťovou masku, holení chloupků a čtení knihy. Mám dostatek času být sama, být někde zalezlá, přemýšlet o sobě, o životě, o nesmrtelnosti chrousta? Mám ve svém životě čas na pokoru, úctu, modlitbu, vzdělávání, obejmutí stromu, pohlazení kopretin a psa? Ne? Co s tím udělám?

A co sexuální život?

Jsem spokojená? Ne? Proč? Co s tím? (neřeším problémy partnera, stejně je často se mnou řešit nechce)

Uvědomuji si, že můj orgasmus je spojen s ledvinovým okruhem těla? (ledviny = vztahy, trošku začarovaný kruh, že?)

Nestačí na mé potřeby partner? Musím zapomenout na všechny své osobní morální kodexy a začít se o své tělo pořádně starat! I po této stránce. A na to potřebuji také své soukromí a čas.

Víte, že přes intimní vložky a gel můžete do svého těla vnést zdraví i z tohoto místa? Chcete zlikvidovat plísně, svědění, záněty, dodat více energie, rozšířit své cévní hospodářství v těle, dokonce zlepšit zrak? Také jsem donedávna nevěděla o této bráně ke zdraví. Tak hurá k jejímu poznání, k novým informacím! Například na facebooku Sisi Caso a její poradna nejen k výrobkům Tiande (čínská medicína a produkty).

Pokud si sama nedokáži pomoct:

Zvládnout v hlavě množství myšlenek, které mě ubíjejí (drobná rada: představit si hlavu jako velkou tělocvičnu a posadit myšlenky na lavičky. Případně nehodící se škrtat, nesouhlasit, vymazat. Zkusit méně používat hlavu a ego, které mě ničí svými úkoly, a více používat srdce, které nás má rádo. Už nemůžu? Tak si sednu a odpočívám. Žádné překonávání! Signály těla a duše nepřichází jen tak pro legraci.)
Vztahové problémy (nejedná se vždy o můj problém, ale žiji „v tom“)
Emoční problémy (přecitlivělost, vztahovačnost, urážlivost, vztek atd.)
Příběhy a sdílení pomáhají. Pokud nemám kamarádky, nebo chci získat další náhledy na situaci, hledám na sociálních sítích podobně smýšlející ženy, různé skupiny „Ženské kruhy“, diskuse, videa terapeutů. Někdy jsem tak odvážná, že si uvědomuji, že pod povrchem mé současné situace se skrývá mé dětství a jdu si po této šňůře informací. Buď přes psychologa, nebo různé regrese a přepisy kruhů svých reakcí, svého myšlení. Např. facebook/internet: Iveta Havlová – Kurz kvantových přepisů, skupina Jako Fénix – toxické vztahy a vztah s manipulátorem, MUDr. Jan Vojáček atd. Vyšlu do vesmíru ZÁMĚR, co chci řešit, v čem potřebuji pomoct. Sleduji svou intuici, sleduji synchronicity… a informace ke mně přijdou.

Samozřejmě, že si jako žena uvědomuji, že je mojí přirozeností a radostí starat se o druhé, o domácnost, o rodinu… Jen, jen… všechno musí mít své hranice. A především je čas vrátit se sama k sobě.

Pokud dokážete tohle všechno, pak už jen zbývá si dopřát kvalitní čokoládu, čerstvý bylinkový čaj, modrou oblohu nad hlavou a spokojenost z Vás se může šířit daleko, daleko do Vašeho okolí… Přeji šťastné setkání se svým skutečným ženstvím… (ne s jazykem na vestě výkonné ženy)…

Troška z mé poezie:

Ukazováček rezonance

V zázračném vajíčku

hledám včelí kouzlo pro svou kůži

ukazováčkem

pro spojení mezi mnou a neznámem

Rezonuji,

a přesto ve mně kvetou otazníky

Občas jdu po své kamenité cestě dál,

občas čekám u patníku

na ty odpovědi

bez kterých prostě nejde věřit,

že tohle je pravda,

že tohle je víra,

že tohle je také láska…

Občas cítím svůj krystal pravdy

a čekám,

jestli je vesmír připraven

ho přijmout?